O paličkování

Paličkování je velice stará technika. Má svou historii - mnoho se o ní psalo, ale téměř vždy vyvstalo zjištění, že je to technika, o níž se vlastně ani neví, jak se na ni přišlo.

Je podobná všem textilním technikám, kde se vázaly uzle, křížily a kroutily nitě. Každá je jiná, každá má ale svoje kouzlo. Paličkovaná krajka zpočátku vlastně sloužila k ochraně oděvu, aby se okraj nepoškozoval, přišila se na něj krajka a ta když se opotřebovala, byla nahrazena jinou a oděv sloužil dál. K ozdobě byla používána jen u bohatších lidí, kde na ni měli peníze a patřilo to k bontonu.

V současné době je paličkovaná krajka úplně jiná, moderní. Mnoho výtvarnic se zaměřilo na prostorovou krajku, na výstavách jsou práce, nad kterými zůstává člověk stát v úžasu. Ale je také mnoho takových, které nedají dopustit na tradice a paličkují rády krajku páskovou, slovenskou, s jejich typickými znaky a barvami. Jiné zase nepoužívají barvu vůbec, vše je jen bílé. Každá má vlastně svoje oblíbené vzory, tvary a na práci to je také znát. Už podle podvinku se pozná, kdo je autorem.

Krajka podléhá módě jako každý jiný výrobek. Najdeme vzory jednoduché, stylizované, ale i vláčkové, nebo s jinými půdicemi, mnohoarové, a naproti nim jsou takové, které jen s minimem párů udělají bohatou krajku. Výsledek ovlivní také druh a síla materiálu, projeví se potom vystouplé nebo jemné části krajky a vše působí velmi nevšedně.

Kombinace nití a drátu je už také běžná, ale paličkuje se také jen z drátu, což není novinka. Vytvářet šperky, náušnice, brože, to také nikoho nepřekvapí, ale nápady a provedení jsou stále velmi zajímavé, protože každý má jinou představu. Nápad někoho dává inspiraci jiným a zároveň působí jako náboj, pro další a další nápady. Výsledky jsou vtipné, inspirující a hlavně potěší oko i duši. O preciznosti vypracování ani nemluvě. Proto tato technika zaslouží pozornost a každý kdo ji udržuje, podporuje, je přínosem pro její zachování. Naučí se jí děti i dospělí, i lidé v pokročilejším věku. Naleznou v ní smysl dalšího života, někdo se to konečně v důchodu má čas naučit a tak určitě má paličkování smysl, jako každá jiná činnost. Přináší radost, uspokojení. Které dítě upaličkuje svůj vlastní návrh, určitě získá na sebedůvěře a bude se dál paličkování věnovat a nehodí herduli do skříně na mnoho let.

Není ale dobré vysedávat u herdule dlouho při špatném osvětlení a ve špatné poloze. Následky pak na sebe nenechají dlouho čekat. Zatím ale kolem sebe vidíme "následky" v podobě krásných a perfektně vypracovaných prací, kdy vznikají obdivuhodné věci v podobě klobouků, záclonek, šálek, a třeba i „obyčejných“ záložek do knihy.

„Ovšem, nedovedu si představit, že bych se tím měla živit, protože je to dlouhodobá práce a opravdu je jen pro dobrý pocit a radost, že jsem to zvládla.“ říká Miroslava Pravdová.